To, co i v článku chybí je definice tibetské vlajky. Je to symbol tibetské exilové vlády v Indii a současně symbol povstalců proti Číně r. 1959. Pokud stát uznává jednu Čínu a je to jeho dlouhodobá zahraniční politika, je nepřípustné aby tibetské vlajky byly umístěny na státních a státem podporovaných budovách; to jsou např. radnice, školy (kromě 100%soukromých), divadla (státem dotovaná), státní podniky, ale i částečně dotované atd.

Soukromě si může vlajkou mávat každý, je však otázkou proč? Dalajláma se vzdal politické činnosti a dokonce poděkoval Číňanům za zlepšení životní úrovně většiny Tibeťanů.

Stát je slaboch, že tuto otázku neřeší; a m.j. tolik kritizovaní policajti, kteří požadovali na určitých budovách, pokud byly státní, sundání vlajek, byli v právu.

Vidím, že u mínusářů argumenty chybí, zbyl jen laciný tibetský sentiment, ale realita žádná; tak něco na úrovni průšviháře Hermana!

Vy si odporujete, ale to už je taková vaše tradice. Tvrdíte, že občané Krymu měli právo vyhlásit samostatnost, ale zároveň tvrdíte, že byli bez práv jako Tibeťané.

Proboha, proč by lidé nemohli vyjádřit sympatie ke komunisticky znevolenému národu? Zvláště pak v souvislosti s tím, že ji kdysi vyjadřovali nám?

Radnice jsou lidé? O tom totiž autor píše.

Neexistuje žádný důvod, proč by nemohli mít Tibeťané jako specifická kultura nějakou minimální kulturní a politickou autonomii. Úmyslné podporování čínsko-tibetských manželství je nechutné sociální inženýrství.

A jakou politickou autonomii měl Krym? Teoreticky asi ano, prakticky žádnou.

A co asi tak žádal Východ Ukrajiny na Kyjevu předtím, než povstal?

Neměříte náhodou dvojím metrem, pane Horáčku?

Protože se to zavedlo za prezidenta Václava Havla. Kdy jsme cítili s malým státem, který je obsazený mnohem větším státem, určitou solidaritu. Zvláště když jsme taky malým státem, o kterém v minulosti rozhodovali ti větší. Takže vlastně emocionálně jsme se do těch chudáků okupovaných vcítili. Velkou propagaci tomu dělal a stále dělá dalajláma, který cestuje po světě, a mluví o tom v určitém duchu.

Názory, že se to dá nahlížet i trochu jinak, se objevují až v poslední době.

Samozřejmě tradiční bolševické argumenty. Otrokářská společnost byla v minulosti úplně všude. Že byla v Tibetu není žádné plus, ale to neznamená, že si ten národ nezaslouží vlastní kulturu a politické sebeurčení. Bylo by dobré vidět okupaci v kontextu toho, že komunistická Čína, která podle autora přinesla nějakou lepší kulturu v té době realizovala tzv. Velký skok, který odneslo zcela netmářsky a pokrokově smrt hladem pro několik desítek milionů lidí.

Zajímavé, že Tibet byl historickou součástí Číny.a když v roce 1913 vyhlásil Tibet nezávislost, tak jej neuznal téměř žádný stát, protože to bylo v rozporu s dohodou, kterou několik let předtím podepsali zástupci Číny, Ruska, Velké Británie a Tibetu, že Tibet je součástí Číny.

A až do obsazení Tibetu Čínou v roce 1950 panoval v Tibetu tuhý otrokářský režim, kde občané Tibetu byli v horším postavení než nevolníci ve středověku v Evropě.

Zajímavé, jak naši politikové mají zálibu ve vyvěšování vlajek totalitních států.

Dříve vlajky SSSR, nyní otrokářského Tibetu a Banderovské Ukrajiny.

To tvrdí zastánce kágébáků a čínských bolševiků. Tibetská společnost byla zastaralá a tradiční, totalitarismus tam přinesli až čínští komunisté...